Vyhľadávanie
Čeština
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
Název
Transcript
Nasleduje
 

Horlivý duch, který falešně prohlašuje, že je Maitreya Buddha, 5. část z 11

Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Démoni, monstra a duchové mají určitou přitažlivou sílu, protože se liší od lidského standardu. My lidé máme také moc, ale je potlačená, protože děláme věci, které potlačují veškerou naši moc, nebo jsme přísahali, že budeme pracovat bez moci, protože ve světě máji, což je tento svět, nemáte dovoleno používat moc. Pokud jste přišli z Nebe, nemáte dovoleno používat zjevnou magickou moc k přitahování lidí. To mohou dělat jen démoni, monstra a ďáblové, protože tento svět ovládali už odedávna.

Takže ten, kdo přišel z Nebe, musí tak trochu podepsat smlouvu, že bude mlčet, že bude pracovat tiše nebo jinak. Ale abyste byli Mistrem, nemůžete pracovat potichu. Dříve nebo později si to lidé řeknou mezi sebou, řeknou to široko daleko a Mistr se vždycky dostane do problémů. Jmenujte nějakého Mistra, který nemá potíže. Ne, žádný. Žádný ze skutečných Mistrů nežil klidný a skvělý život. No, samozřejmě, v nějakém období, kdy byl v některých mírumilovných zemích mír – asi měli Mistři štěstí, ale málokdy nějací, málokdy. Většinou byli celý život trýzněni a krutě umírali; Pokud je to skutečný Mistr, je to tak. Mája totiž ví, kdo jsou skuteční Mistři, a tak po Nich půjde, aby Mistrům a Jejich učení překážela a/nebo je zlikvidovala!

Ti mizerní mniši a mniši, kteří kážou nesmysly… Dokonce jsem viděla mnicha, buddhistického mnicha, který svým následovníkům – věrným mnichům a mniškám – kázal, že „neexistuje Buddhova země Amitábha; že je to jen teorie. A také, že neexistuje žádné peklo. Koncept pekla byl zaveden teprve před 500 lety.“ Ne, ne! Už v Buddhově době jsme měli peklo. Proto musel jeho žák Mục Kiền Liên (Maudgalyāyana) odejít do pekla, pak se vrátit a prosit Buddhu, aby zachránil Jeho matku, která podváděla mnichy a dávala jim jíst maso (zvířecích lidí) s tím, že je to veganské jídlo. A ten (král Virūḍhaka), který zničil Buddhův klan, šel také přímo do pekla, hned poté. Poté, co brutálně zabil a zmasakroval Buddhův klan, se on i celé jeho vojsko utopilo v potopě – náhle zemřeli jen tak, všichni – a odešli do pekla, do Avīci neboli neúprosného pekla. To se píše v buddhistické sútře; neříkám to já!

„Klan Shakya pak nařídil otevřít městské brány. Tehdy král Virūḍhaka řekl svým ministrům: ‚Nyní je členů klanu Shakya mnoho; meče a nože jim všem nemohou ublížit. Proto je pohřběte zaživa do země a později je nechte rozdrtit zuřivými slony.‘ Tehdy ministři splnili králův rozkaz a použili slony, aby tyto lidi rozdrtili k smrti. […] Světem ctěný řekl bhikkhuům: „Nyní král Virūḍhaka a jeho vojsko nezůstanou na tomto světě dlouho. Po sedmi dnech budou zničeni. Král Virūḍhaka poslal lidi, aby počítali dny a na začátku sedmého dne byl král nadmíru šťastný a nemohl se ovládnout. Odvedl vojsko a doprovod žen na břeh řeky Aciravatī, aby se pobavili, a pak tam odpočíval. O půlnoci se nečekaně přihnala mračna a velmi rychle se přihnal silný vítr a prudký déšť. Krále Virūḍhaka a vojáky strhla voda a všichni zahynuli, jejich těla byla zničena a jejich životy skončily v pekle Avīci. Došlo také k Nebeskému požáru, který spálil palác ve městě. […] Pak Světem ctěný zarecitoval verš: ‚Zlé skutky jsou vskutku ohromující, všechny jsou způsobeny činy těla a úst. Toto tělo trpí a je krátce živé, je-li doma, shoří ohněm, když život skončí, člověk se jistě narodí v pekle.‘“

Jak tedy může ten mnich, který má být slavným mnichem ve vysoké mnišské hodnosti – jmenuje se Thích Nhật Từ – kázat a říkat svému lidu, že žádné peklo ani Buddhova země Amitābha neexistuje?

Úryvek z knihy „Je peklo skutečné, nebo ne? – Thích Nhật Từ“ : Na základě tohoto théravádového buddhismu je zřejmé, že představa pekla je pouze prostředkem morální výchovy, protože kdyby se každý okamžitě znovuzrodil, pak by žádné peklo neexistovalo.

Úryvek z knihy „Thích Nhật Từ: Říše západní čisté země neexistuje.“ : Může odříkávání Buddhova Jména vést ke znovuzrození v Západní čisté zemi nejvyšší blaženosti? Podle historie, na základě 18. sútry z Dīgha Nikáji je odpověď záporná. Protože západní Čistá země nejvyšší blaženosti není skutečná.

Moji žáci se dokonce vydali do Buddhovy Země Amitābha a popsali, o čem je řeč.

Cesta do Nebe – Amitābhův Západní ráj nebo „Čistá země extrémní blaženosti“

Zemi Amitābha Buddhy tedy vidí poměrně dost lidí. Jak můžete jako mnich říci, že Země Amitābha Buddhy neexistuje? Řekl, že je to „jen koncept“… a dokonce ani žádné peklo. Páni, páni, páni! Doufejme, že nebude muset jít do pekla, aby to zjistil. Jedna jeptiška napsala svůj zážitek z pekla. Prodávala kuřecí a kachní lidi a dostala se do pekla a tam ji potrestali. Málem musela odejít navždy, ale protože zasáhl Bódhisattva Quan Yin a pomohl jí… Pak musela být na nějaký čas potrestána, dočasně. A pak byla propuštěna a vrátila se, aby pokračovala ve své mnišské praxi ještě pilněji.

Úryvky z knihy Strhující příběh vietnamské jeptišky, která se dostala do pekla; mnoho odhalených pravd : Bylo kolem desáté hodiny dopoledne, když jsem se ocitla v nádherné scenérii se svěžími zelenými stromy. Byl tam velmi dlouhý most. Chvíli jsem šla po mostě, pak se zhroutil. Spadla jsem do řeky a snažila se plavat, ale nemohla jsem se dostat ke břehu. Kupodivu, břeh řeky byl přímo tam, ale nemohla jsem se k němu dostat, ať jsem plavala sebevíce. V tu chvíli jsem se cítila ztracená a nesmírně vyděšená. Postupně mě proud vynesl až k mořské bráně a voda se velmi ochladila, až mě píchalo u srdce a v játrech.

Rozhlédla jsem se kolem a viděla, že nejsem sama; bezpočet dalších bylo unášeno proudem do tohoto studeného moře. Byli tam lidé ze Západu, Asiaté, staří i mladí, muži i ženy. Cítila jsem, že mrznu a tělo mi ztuhlo. Přemožená strachem jsem uslyšela shora hlas: „Přeříkávej jméno Buddhy!“ Ze všech sil jsem se snažila recitovat, ale trvalo dlouho, než jsem dokázala vyslovit slovo Buddha! Buddha!“ Postupně jsem byla schopna přeříkávat „Amitābha Buddha“. Pak celou frázi: „Namo Amitābha Buddha“. Díky tomu jsem se cítila mnohem klidněji. V tu chvíli jsem se obrátila ke dvěma lidem vedle mě a odříkávala jsem Buddhovo jméno, abych jim pomohla.

Nakonec jsem byla přivedena do velkolepého zámku s vysokými horami za ním. Když jsem vystoupila na zámek, byla jsem zděšená, když jsem viděla ty hrůzostrašné bytosti s býčími hlavami a koňskými tvářemi, stejně jako nespočet obrovských Králů démonů, všichni se tyčili jako hory. Pak mě jeden z Králů démonů zavedl ke dveřím, které se automaticky otevřely a odhalily zářivé Světlo, které bylo neuvěřitelně velkolepé a krásné. V tu chvíli jsem poznala Majestátního Kṣitigarbha Bodhisattvu, Avalokiteshvara Bodhisattvu a Cundi Bodhisattvu majestátně sedící na Jejich trůnech. Okamžitě jsem sklonila hlavu a poklekla v úctě k těmto Třem. Pak mě Tři Bódhisattvové vedli ke zpovědi, abych činila pokání za svou špatnou karmu. Jakmile bylo pokání dokončeno, dva Králové démonů mě zavedli do pekel a zahájili bezprecedentní a děsivou cestu. Pekla byla skutečně nesmírná a nebylo možné jimi projít bez nadpřirozených sil Králů démonů.

První brána pekel, která se otevřela, je Peklo synovské bezbožnosti. Můj pohled upoutají děsivé železné hroty na obří ostnaté plošině kruhového tvaru, na níž se nachází nespočet lidí. Králové démonů strkají do hříšných duší vznášejících se ve vzduchu, pak je drtí balvany padající shora a nabodávají je na železné hroty tlusté jako prsty, přičemž z nich hojně tryská krev. Tento trest se stejně jako všechny ostatní opakuje donekonečna v řadě za sebou. Jinde jsou ledově chladné stoly, na nichž leží a sedí duše ve zmatku, promrzlé na kost. Dva Králové démonů říkají, že je to důsledek toho, že rodiče nechali napospas hladu a zimě.

Dále mě vedou do druhého pekla zvaného Avici (Nepřerušeného pekla), kam byly duše poslány kvůli spáchání 80 různých druhů provinění, jako jsou podvodné obchodní praktiky, loupeže a poškozování druhých, lichva, vykořisťování dělníků a sourozenecké boje o dědictví. Tresty jsou zde rozmanité, včetně lití vařící mědi do úst, vytahování a řezání jazyků, usekávání rukou a nohou, nechávání hadů a štírů kousat a trhat maso atd. Provinilé duše křičí hrůzou. Kdyby existovala kamera, která by to mohla zaznamenat, žádný horor by se tomu nevyrovnal. Každý, kdo by to viděl, by raději zemřel, než by se odvážil spáchat hřích.

Dále mě vedou do Pekla deseti velkých zel, kde jsou četná mučicí zařízení, jako jsou mlecí mlýnky, probodávající hřeby, hořící měděné sloupy atd. Je tam nesmírně obrovský kotel, podobný velkému jezeru, plný lidí, kteří se svíjejí a křičí, jak se pohupují nahoru a dolů. Provinilé duše jsou zde odsuzovány za hříchy, jako je vražda, potrat, cizoložství, incest, prostituce atd.

Následuje Ohňové Peklo. Všude hoří oheň, vyhrazený učitelům a studentům, kteří se dopustili hříchů, například učitelé, kteří zadržují vědomosti, vyučují podle nesprávných osnov, nemají svědomí, ubližují svým studentům, a studenti, kteří udeří nebo zabijí své učitele atd.

Následuje Peklo dvanácti velkých zel, vyhrazené pro 12 hlavních hříchů, které ohrožují společnost. Pro duše zde odsouzené je nesmírně těžké uniknout a znovu se narodit v jiných říších. Uvnitř tohoto pekla je moře ledové vody, pod hladinou číhají kruté nestvůry a nad nimi se nacházejí různá mučicí zařízení, ze kterých běhá mráz po zádech.

Setkání s mnoha mnichy a jeptiškami v pekle

Byla jsem šokována, když jsem mezi bezpočtem duší poznala svou tetu. Byla tažena démony s volskými hlavami a koňskými tvářemi, kteří neustále sekali a řezali do jejího těla, přičemž všude byla krev a roztroušené maso. Pokud se někdo snažil uniknout, je okamžitě rozsekán na kusy železnými háky visícími nahoře. Pokusila jsem se na tetu zavolat, ale zdálo se, že zdejší duše nemají uši a neslyší. Když byla moje teta naživu obchodovala za starého režimu s drogami z Kambodže, prodávala je na domácím trhu. Žila život v přepychu, s množstvím peněz, domů a aut, zatímco její děti rozmařile utrácely. Po roce 1975 ji karma rychle dostihla. Její bohatství se úplně rozptýlilo, její děti se odcizily a putovaly na různá místa. Když zemřela, nebylo ani dost peněz, aby pro ni koupili rakev. Světští lidé však mohou vidět jen malý zlomek této karmické odplaty, aniž by si byli vědomi toho, že následky jsou miliony nebo miliardkrát strašlivější zde v pekle.

Falešní pěstitelé jsou přísně potrestáni

Další vězení, do kterého jsem byla vedena, se jmenovalo Velké Avīci. Jak už název napovídá, toto vězení je mnohem větší než ostatní věznice, s ponurou, strašidelnou atmosférou, kterou je těžké popsat. Toto vězení je pro falešné mnichy různých náboženství, například, Buddhismu, Křesťanství, Islámu a mnoha dalších náboženství. Zahrnuje stovky různých hříchů, jako je nadávání pravým mnichům, zneužívání veřejných peněz a majetku, porušování přikázání a mravní kázně, dosazování rodinných příslušníků k moci v chrámu, vydávání se za mnichy za účelem zisku, budování falešných chrámů za účelem zisku, podávání falešných výkladů Buddhova učení, zaslepování lidí před pravdou atd.

Králové démonů mi ukázali mnicha, který byl povýšen do hodnosti ctihodného, asi 70letý, měl na sobě žluté roucho, seděl na posteli s hroty, ruce a nohy mu kousali psi a oči mu klovaly vrány a byly pokryté krví. Špatně vykládal buddhistické učení, často podával falešné výklady, často kázal a napadal skutečné mnichy. Kromě toho využíval nabídky k osobnímu prospěchu, kupoval domy pod jmény příbuzných a hromadil těžkou karmu.

Nakonec mě Králové démonů poté, co mě provedli různými pekelnými říšemi, přivedli zpět na původní místo, kde jsem se uctivě poklonila třem Bódhisattvům: Avalokitesvara Bodhisattvovi, Kṣitigarbha Bodhisattvovi a Cundi Bódhisattvovi. Po pokloně mi Bódhisattvové dali pokyn, abych přeříkávala Buddhovo jméno a řídila se Jejich vedením. Viděla jsem, jak se vznáším do vzduchu, vracím se do lidského světa a znovu vstupuji do svého těla. Bylo poledne, což znamenalo konec mé strašlivé cesty peklem.

Tolik příběhů! Nejen o jeptišce; Říkám jen, že je jeptiška, protože ta by vám nelhala. I když někteří mniši a jeptišky lžou pro svůj vlastní prospěch. Nevím proč. Opravdu nestudovali buddhismus. Necítí strach z karmy. Nebo možná samy přišli z pekla nebo jsou dětmi krále Mara, který přísahal, že pošle své děti za mnichy a jeptišky, aby zničily buddhismus. Jinak by neříkali takové věci.

Kvůli buddhismu, země Amitābha Buddhy je tak populární. Mnoho lidí toho moc neumí, nic, a tak jen recitují Buddhovo jméno Amitābha, protože On má neomezené Světlo; Jeho Světlo září všude, dokonce i v pekle, i když ho lidé v pekle nevidí. Takže lidé velmi věří Amitābha Buddhovi, protože je slavný a Jeho metoda osvobození je podle buddhismu snadná. Lidé jen nepřetržitě recitují „Amitābha Buddha“ s jednobodovým zaměřením a také si představují, vizualizují Jeho zemi, jak jim ji popsal Shakyamuni Buddha.

To proto, že Shakyamuni Buddha jednou vyslyšel modlitbu jedné Královny, slitoval se nad ní, použil své světelné tělo, aby šel do vězení, kde byla královna uvězněna a naučil ji této metodě odříkávání jména Amitābha Buddhy, takže se po smrti osvobodila. Postupně se v různých úrovních, od nejnižší po nejvyšší, časem znovuzrodí do Země Amitābha Buddhy. Záleží na tom, jak jste upřímní, jak jste soustředění, když recitujete Buddhovo Jméno a když si představujete Jeho Svatou zemi.

„Po Jeho uctívání, královna Vaidehi zvedla hlavu a spatřila Shakyamuni Buddhu, Světem ctěného. […] ‚Prosím Tě, Světem ctěný, abys mi zjevil zemi bez zármutku a bez trápení, kde bych se mohla znovu narodit. […]‘ Světem ctěný pak řekl Vaidehi: ‚Víš, že Amitābha není daleko? Upni své myšlenky na tuto zemi Buddhy a rozjímej o ní. […]‘ ‚V každé oblasti této drahokamové země je pět set koṭis (padesát miliard) drahokamových pavilonů, v nichž hraje nespočet Dévů Nebeskou Hudbu. Na Nebi jsou také zavěšeny hudební nástroje, které stejně jako ty na Nebeských drahokamech, spontánně vydávají Tóny i bez hráče. Každý Tón hlásá ctnost uvědomění si Buddhy, Dharmy a Sanghy. Když je toto rozjímání dokončeno, je známo jako všeobecné vnímání drahokamových stromů, drahokamové země a drahokamových jezírek Země nejvyšší blaženosti. Jedná se o složenou vizualizaci a nazývá se šesté rozjímání. Ti, kdo tyto objekty vnímali, se zbaví nesmírně těžké zlé karmy, kterou spáchali během nesčetných kalp (eonů), a po smrti se v této Zemi jistě narodí.‘“ ~ Amitāyurdhyāna Sūtra

Amitābha Buddha je jedním z nejoblíbenějších Buddhů. Jste-li tedy buddhistický mnich a říkáte, že Země Amitābha Buddhy neexistuje, nevím, jak na to budou lidé reagovat. Já sama takové řeči odmítám. Je to nesmysl. To neexistuje. To je proti Buddhovi! Je to neuctivé vůči Amitābha Buddhovi a neuctivé vůči všem Buddhům, neuctivé vůči všem buddhistům, neuctivé vůči Shakyamuni Buddhovi, pod jehož jménem se (Thích Nhật Từ) stal mnichem a stal se slavným, známým a důvěryhodným pro mnoho buddhistických věřících, kteří ho následují. Je to velmi neuctivé vůči celému buddhismu jako celku.

Takže opravdu nechápu, jací mniši se dnes z lidí stali. Posuďte sami. Já vám jen říkám pravdu. To řekl pan Thích Nhật Từ. Můžete si přečíst jeho přednášku. A také přísahá před veřejností. To je pravda. Nechci soudit nebo něco takového. Jen vám říkám pravdu. Můžete se podívat na YouTube nebo na internet. Já jsem to prostě náhodou viděla. A někdo z mého týmu mi to vytiskl a dal mi to také přečíst. Možná bychom se o to mohli podělit, pokud to znovu najdou, o některé jeho rozhovory. A dokonce učí následovníky, jak mají mít sex a podobné věci. Potřebujeme mnicha, aby učil takové věci? Dneska si to mohou přečíst kdekoli.

Výňatek z „Šokujících zpráv“ ; Lidé vykonávají potřebu na hlavu, s… na hlavu, s… na hlavu Buddhismu, s… na hlavy, mnichů a jeptišek a s… na praktikování a studium buddhismu.

Úryvek z knihy „Falešný mnich Thích Nhật Từ káže o sexu“. : Pokud jde o karmu, pokud používáte nástroje k uspokojení svých sexuálních tužeb není to považováno za hřích. Buddha to také nepovažoval za hřích.

Mají ho dokonce před narozením každého člověka. Ještě, než se dozvíme, že máme tuto planetu, lidé už vědí, co pro takové věci udělat. O takových věcech se nemusí zmiňovat mnich. Ten prostě řekne cokoli. Je to mimo mé chápání. Ale jak řekl Buddha, v tomto věku končící Dharmy mniši nejsou mnichy.

Photo Caption: Chrání tě, i když je potrhaný!

Stáhnout fotografii   

Sledujte viac
Najnovšie videá
2024-11-24
39 Zobrazenia
1:25

Dům Mistryně

84 Zobrazenia
2024-11-24
84 Zobrazenia
2024-11-24
51 Zobrazenia
2024-11-24
134 Zobrazenia
2024-11-23
123 Zobrazenia
2024-11-23
276 Zobrazenia
Zdieľajte
Zdieľať s
Vložiť
Spustit v čase
Stiahnuť
Mobil
Mobil
iPhone
Android
Sledujte v mobilnom prehliadači
GO
GO
Prompt
OK
Aplikácie
Naskenujte QR kód alebo si vyberte správny telefónny systém na stiahnutie
iPhone
Android